top of page

1. den


Člověk by nevěřil, kolik věcí s sebou takový kočovník-divadelník tahá. Světla, loutky, hudební nástroje, spousty nářadí, nádobí, nejrůznější technika, vybavení na fireshow, které by samo o sobě mohlo srovnat se zemí středně velkou obec, mraky laikem a kolikrát i profesionálem neidentifikovatelných předmětů a hlavně obrovská hromada látek – nevíme totiž ještě úplně přesně, co se z nich bude šít. Množství krámů, které dnes musíme přestěhovat z Prahy do Olbramova, je zkrátka ohromující. A to se ještě pro část věcí zastavujeme v jižních Čechách, kde jsme kočovali loni.


(pozn. jakkoli velká se může prázdná dodávka zdát, stále není nafukovací)


Tak jsme v Katově. Auto praská ve švech, a to doslova. Z výfuku se rázem staly dva, což se záhy vyřeší jeho konzervací. Opět doslova, protože se ukázalo, že nejlepší výfukovou výstuhou je rozříznutá konzerva od fazolí. Můžeme tedy pokračovat v nakládání, přičemž zjišťujeme, že pražská hromada krámů té katovské nesahá ani po kotníky. A to se bavíme o nateklých kotnících těhotné obryně.


Po zarovnání dodávky po střechu, které probíhá v duchu nejvyššího levelu tetrisu, hotovými kostýmy, kostýmy v prenatálním stádiu (dalšími látkami) a dalším těžko specifikovatelným materiálem se naložení dvou žebřiňáků na jeden vozejk zdá být tím nejjednodušším.

Chyba. Jen co jsme najeli na dálnici, se stal z vozejku zakrytého plachtou nafukovací balón. Ten dodávce, která už tak měla co dělat jen se svým obsahem, v podstatě znemožňoval pokračovat v cestě. Navíc si nejsem zcela jistý, jestli můj řidičák skupiny B platí i na vzduchoplavidla. Tak teď celý náklad přeskládáváme, zbavujeme se balónu a modlíme se, aby nezačalo pršet.


(pozn. zapisování do deníku v odstavném pruhu na dálnici v době, kdy zbytek posádky přeskládává dva žebřiňáky, může u zmíněného zbytku vyvolat vlnu nevole)


Padáme únavou. Po třech hodinách jízdy nádhernou krajinou po příšerných silnicích jsme dorazili do Olbramova, kde jsme v místní hospodě stihli poslední pivo. Natočila nám ho naše spása v podobě Mirky. Ale o tom až zítra, teď je třeba jít spát.


bottom of page