Čekání na zbytek souboru si krátíme přípravou zázemí. Neuvěřitelného zázemí v podobě jednoho sálu v místní hospodě, jednoho výčepu, sudatoria a půdy tamtéž. Navíc zcela okupujeme místní úřad, který se záhy přejmenovává na magistrát. Za to vše a mnohem víc vděčíme starostce, vlastně nyní už primátorce Olbramova Mirce. Jakoby pro nás neudělala už dost, pomáhá nám s vyložením věcí, úklidem, reorganizací a vlastně se vším - i s tím, co ani nevíme, že je potřeba. Snažíme se ji v tom zabránit všemi možnými způsoby, ale jelikož se nechceme uchylovat až k násilí, není nám to nic platné. V poledne nás zve na oběd.
Oběd byl výborný a dodal nám dost energie na to, abychom stihli ještě postavit stan. Až na téměř smrtelný útok jedné agresivní zmutované vosy velikosti pěsti s minimálně metrovým žihadlem, alespoň tak to popisuje oběť útoku náš dokumentarista Tomáš, stavba dopadla dobře.. Zbytek souboru byl v odjezdu z Prahy asi tak podobně úspěšný jako my včera, takže dorazil až úderem jedenácté. Barel piva padne jako nic a jde se spát.
