4. den

Probíhá čtvrtý den zkoušení a tempo se zvyšuje. Do oběda nebyl čas ani na zápisník. Snídaně plynule přešla v poradu, při níž vznikla obrovská nástěnka s pletencem postav, scének, obrazů a spoustou dalších nápadů. Těžko říct, jestli přispěla k utříbení představ všech zúčastněných, nebo k ještě většímu chaosu. Jinak velice produktivní poradu občas přerušili jen krátké záchvaty smíchu, které vyvolával především dobový text z Tylovy Fidlovačky a poznámky našeho dramaturga Marka. Například výrok české herečky Elišky Švandové: „Tenkrát jsme neměli gáže jako nyní, tenkrát jsme hráli nezištně, jen z pouhé lásky k vlasti. A Tyl byl první, který nám lásku tu v naše srdce vštípil, jemuž náleží zásluha přede všemi; kdyby jej nebylo bývalo, nebyla bych se nikdy stala českou herečkou.“ komentoval slovy: „To je super…to je taková blbost!“ Nebo jeho představa o tradičních řemeslech: „Jak se jmenuje ten, co dělá kola? Asi okultista, ne?“

Následovalo zkoušení loutkárny. Loutky zapůjčené od Milana Formana jsou skvělé, škoda, že scénky s nimi zatím připomínají spíš prkennější kamasutru než veselohru po děti. Vypadá to, že budeme muset začátky představení posunout na desátou hodinu večerní.

Oběd ukázal, že Eliščina kuchyně se s tou dosavadní nedá srovnat, takže teď všichni sedíme přejedení a neschopní jakéhokoli pohybu

Odpolední zkoušení se pohybovalo na tenké hranici adrenalinu. Když Bětka v plejádě pohybů seskakovala na naskakovala na úzkou stoličku, na níž navíc už balancovala Kristýna, tajil se dech i režisérce Mariannce.

(pozn. je třeba zpevnit stoličku a nakoupit sádrové obvazy)

Večer se hudební sekce věnuje nácviku statní hymny, kterou David předělal na latinu. Přestože to zní lépe než originál, místní starousedlíci její nacvičování nesou s nelibostí. V noci ještě dorazil Matěj, který skoro až na místo zkoušení dostopoval ze švýcarského Bernu.