7. den

Ráno vyvrcholil chaos, který zatím vládne téměř celému zkoušecímu procesu. U snídaně, se kterou rozhodně nikdo nespěchal, se zjistilo, že Bětka, která se vracela zpátky z Prahy, má každou chvíli dorazit na nádraží v Plzni, a že všichni řidiči pokojně snídají a nikdo se k odjezdu nechystá. Žvejkajíce chleba, s kafem v ruce tedy vyrazil Tomáš s tím, že v Plzni ještě dokoupí pár věcí a hned Bětku doveze. Vrátili se ve čtyři. Jak se totiž ukázalo těch pět položek, které měli pořídit, někdo před nimi ve všech plzeňských obchodech vykoupil, nebo je přesunul do obchodů úplně jiných. Například kupovat klasický balíček mariášových karet v hračkářství je zcela nelogické, protože ten se samozřejmě prodává v Lidlu v oddělení drogerie.

Mezitím nervózní režisérka Mariannka překopávala plán zkoušení, v němž jí chyběla Bětka, která přece měla přijet už ráno. Přesto se stihlo nazkoušet několik scén a celkem výrazně pokročit v hudebním doprovodu představení. Mezitím ještě kluci předělávali jeviště. Johny se totiž z neznámých důvodů domníval, že tři a půl metrová železná tyč, která nese oponu je čtyř metrová. Zkracování železné tyče se zdálo nepraktické, proto se přešívá opona a zkracují se tyče dřevěné.

(pozn. rčení jednou měř, dvakrát měř není úplně mimo, stejně jako důvěřuj Johnymu, ale prověřuj)