15. den

Vzhledem k tomu, že včera dorazila Anička a mé tělo ještě nezapomnělo její poslední rozcvičku, vstával jsem ráno se značnými obavami. Příjemně mě proto překvapila změna v podobě zahřátí a rozmasírování svalů následované cvičením na koncentraci pohybů. Hned po tom ovšem následoval naprostý šrumec. Většina souboru se zuřivě pustila do zkoušení, abychom využili Aniččiny přítomnosti a zbytek se opět vrhl na dokončování opony. Nikdy nekončící dokončování opony, ale přerušil vítr a fakt, že po tolika přestavbách už stan úplně ztratil svůj původní tvar. Jedinou možností byl tedy kompletní restart. Stavba trvala asi čtrnáct dní, bourání asi čtrnáct minut. A zítra nanovo.

Po obědě nás nemile překvapil Marek, kterému z ničeho zavolali z divadla, že pro něj mají práci, když odjede ještě dnes večer. Během odpoledne se tak stihlo víc scén, než za celých čtrnáct dní, co tu jsme. Mariannka se zkrátka snažila vyždímat dramaturgickou pomoc Marka a Aničky až o poslední chvíle, protože od teď už to bude jen na ní, což ji nikdo nezávidíme.