21. den

Uplynuly tři týdny zkoušení, vyrábění a příprav. Nic není vlastně pořádně nazkoušeno, vyrobeno a připraveno. Hotový jsme jen my. Stejně se pouštíme do šití, učení se textů, dolaďování skladeb atd. Kdokoli přijede na premiéru o něco dřív, dostane ihned úkol a jde pracovat. Ještě tři hodiny před představení se páře sucháč na oponě a přešívá se na druhou stranu, věšení opony pak probíhá necelou půl hodinu před začátkem. Necelých patnáct minut před začátkem se zjištuje, že jsou zpřetrhané kabely od světel. Zachraňuje nás Vít se svým kamarádem kameramanem, kterým se těsně před vypuknutím paniky, podařilo světla spravit. A začínáme.

Hodina a půl utekla aniž bychom si toho všimli. To co viděli diváci, byl jen zlomek toho, co se opravdu dělo. Přehazování loutek, došívání kostýmů, přepojování kabelů, lazení nástrojů, otevírání a zavírání milionu okýnek a opon, ovládání světelného pultu, rychloučení se vět textu - to vše a ještě víc se děje za scénou mimo záře reflektorů. Občas se něco nestihlo, na něco se zapomnělo, občas se vykopl nějaký kabel, nebo se nezapojil ten správný, občas světla blikala úplně mimo rytmus, nebo nesvítila vůbec, ale vcelku se to snad ztratilo. Navíc jak stále opakuje Johny: "Máme ještě jedenáct repríz na úplné dopilování...a pak je derniéra."

Po představení následuje bleskový úklid a schazování scény, protože se blíží bouřka. Díky pomoci diváků jsme to stihli akorát včas, takže se poslední věci schovali s prvními kapkami. Schovaní před deštěm s pivem v ruce jsme si pak užili koncert kapely tvořené Sebíkem, Šimonem, Davidem, Matějem a hostujícím Omarem. Zapíjení premiéry se tak protáhlo až do ranních hodin. Konečně to z nás spadlo.