Během dopoledne se nám díky pomoci Marty a Martina podařilo dozabalit oba žebřiňáky. I přesto však původní plán odjezdu selhal, a tak jsme místo ve tři vyrazili až v pět. To by zase tak nevadilo, kdybychom ovšem po prvních deseti metrech opět nestavili. Nový žebřiňák, tedy spíš nově zakoupený, nezvládl váhu, kterou jsme na něj nakladli a nervově se zhroutil. Levá kola začal dřít o bočnice a my se nemohli hnout z místa.
Po půl hodině vyklepávání, povolování a opětovného utahování nejrůznějších šroubů opět vyrážíme na cestu. Hned po dalších deseti metrech nám upadl kus kola. Tentokrát pravého. Není čas se zabývat další opravou, takže si musíme vystačit se sekyrkou a šroubem. Oprava zabrala deset vteřin a jede se dál.
Další cesta se obešla bez větších komplikací. Když tedy nepočítáme místy neschůdnou cestu plnou výmolů vedoucí velmi členitým terénem – terén se členil na úmorně dlouhé kopce a na brutálně stoupající krpály.
Do Lestkova, naší první štace, dorážíme krátce před osmou. Představení bychom tak možná ještě stihli, ale začíná pršet. Jen tak tak stihneme postavit stan a jdeme se schovat do hospody, kde kluci předvádějí alespoň trochu toho muzikantského umu.
