Během dopoledne příjíždí Bětka, řeší se vystoupení v dalších vesnicích, vylepují se plakáty a tak dále. Kolem třetí začíná přesun do městského parku, kde nás večer čeká představení. Kočovat jeden kilometr pouze s jedním vozem navíc jen z půlky naloženým je příjemnou změnou. Ani stavba scény se nijak zvlášť nekomplikuje, takže jsme snad poprvé připraveni už hodinu před začátkem. Je tak prostor pro průvod po liduprázdném náměstí, což je škoda, protože se opravdu vyvedl.
Hladký průběh příprav se zasekl pět minut před představením, kdy se zjistilo, že nádrž agregátu, který by nám měl zajistit přísun elektřiny, zeje prázdnotou. Tomáš tak musel podniknout rally de Planá pro benzín. Povedlo se a představení s desetiminutovým zpožděním může začít.
Vydařené představení narušili jen dva výpadky proudu, které se naštěstí vždycky podařilo poměrně rychle zachránit, jak technicky tak herecky. Odjezd z místa činu zpět na koupaliště zbrzdil Šimon Peták, kamarád dramaturg, který na otázku: "Tak co na to říkáš?" rozjel téměř dvouhodinový feedback. Zpětná vazba zase z torchu jiného úhlu pohledu byla natolik přínosná, že za to půlnoční balení rozhodně stála. Směr zázemí jsme tedy vyrazili až kolem jedné.
