Myšlenka kočování se zrodila v roce 2008 na jednom divadelním kurzu v severních Čechách v hlavách Jana Cimra (Brno) a Davida Lomiče (Česká Lípa). O tom v které z hlav to bylo dříve se už tak dlouho vedou rozsáhlé pře, které se staly součástí koloritu souboru, že už ani nikdo pořádně neví, jak to doopravdy bylo a konečně - je to vlastně úplně jedno. No, a hned několik okamžiků po tomto setkání proběhlo další s Janem Stránským (Praha), pro kterého byla účast na něčem takovém tak samozřejmá jako kolo u žebřiňáku.

 

I.

Pro první ročník se našla ještě jedna členka Alena Nekvapilová, která soubor obohatila o své schopnosti šít a shánět bláznivé etnology. Jeden z nich nakonec dodal texty pro představení. Byly to pohádky Ahmed a drak a Hodža Nasreddin, které byly nazkoušeny během jednoho dne. A pak se hned vyjelo s čerstvě zakoupeným žebřiňákem bez koní vyzkoušet,jestli hrát divadlo na Vysočině je vůbec možné, navíc když to člověk neumí. A tak divadelní soubor Žebřiňák začal brázdit, respektivě rýhovat asfalt českých silnic. Stěžejními místy pro hraní se ukázaly převážně „dědiny“, které počtem obyvatel moc nepřesahovaly číslo sto a kde starostové říkali, že nikdo nepřijde. Většinou přišla valná většina. Začínají vznikat typicky kočovnické fráze typu: „Co už, dyť zas vodjedem“ a pod...

 

II.

Pro druhý ročník byl již dopředu plán, věc velmi nezvyklá, a tím bylo vycházet z tradice Commedia dell´arte. Scénář byl napsán během noci v předvečer prvního dne zkoušení ve třech lidech a třech lahvích vína, a podle toho také vypadal. Pro tento ročník se k souboru připojili další dva lidé a to Petra Haasováa Dominika Imrichová. Představení bylo nazkoušeno během pěti dní zahrnujících šití kostýmů, výrobu scény a vzájemnou samorežii (něco jako nefunkční autopilot). Putující divadlo začali navštěvovat různí kamarádi a známí, ke kterým se doneslo, že to kočování opravdu funguje. Tito lidé začli být využíváni jako levná tažná síla pro žebřiňák, jelikož koně by nebylo tak snadné uživit.

 

III.

Třetí ročník začal trochu ambiciózněji než předešlý. Jan Cimr, coby čerstvě přijatý student JAMU, se rozhodl, že by si představení zasloužilo i trošku té režijní práce a sám se pro tuto roli obětoval. Byl vybrán kus, tedy rovnou dva. Svatební košile a Záhořovo lože z Erbenovy Kytice. Zkoušení probíhalo týden velmi intenzivní formou. Došlo také k obměně a rozšíření členů souboru. Dominiku Imrichovou a Petru Haasovou vystřídali tři skvělí hudebníci z Brna Anežka Konečná, Hana Hána a Joel Hána. Díky nim představení získalo skvělou hudební úroveň. Návštěv začalo jezdit čím dál tím víc, takže koní nebylo stále třeba.

 

IV.

Čtvrtý ročník byl dosti revolučním, co se příprav týče. Byl podán grant na O2 nadaci a její projekt Think Big. Díky tomu bylo možno zakoupit materiál na výrobu skvělého divadelního polootevřeného šapita, žonglérské potřeby a jídlo. Poprvé šly peníze na divadlo odjinud než pouze z kapes členů souboru (nebo jejich rodičů). A to bylo moc milé! Také scénář byl v hrubé podobě hotov ještě před začátkem zkoušení a byl dokonce autorský. Celá scéna a hlavně kostýmy byly pořádně propracovány díky výtvarnému umu Marianny Stránské. Také došlo k malé personální změně. Alenu Nekvapilovou vystřídala Ester Schniererová. Byl změněn i region kočování. Vysočinu vystřídali Jižní Čechy s výhodou méně náročného terénu.

 

V.

Pátý ročník získal novou formu díky odchodu Jana Cimra ze souboru a příchodu Marianny Stránské, která se jako nový režisér rozhodla začít zkoušení divadelními workshopy, při kterých si herci postupně hledali svůj ideální herecký charakter. Odkudsi přišla myšlenka, že vhodným textem budou Gulliverovy cesty, jejichž výpravnost byla podpořena střídáním divadelních žánrů od comedia de'll arte, přes hudební výstupy až po loutkové divadlo. Velká část souboru se rozhodla, že nepojede a díky tomu se objevily nové tváře. Soubor získal jistý exotický nádech diky francouzskému členovi Maximu Lhermittovi a skotské hudební divoženě Kate Young, která byla přítomna v polovině výstupů a kořenila je svými absurdně komickými vstupy a koncertními výstupy po představení. Pro tento rok bylo také potřeba koupit nový žebřiňák. No, nový...z linky právě nesjel, takže ho bylo třeba řádně zrenovovat.

 

VI.

Pro šestý ročník byla znovu úspěšně podána žádost o grant, tentokrát na Nadaci život umělce. Tradičně došlo ke změnám v obsazení souboru. Maxima Lhermitta, Rózu Zichovou a Kláru Rotterovou vystřídali Kristýna Trojanová, Alžběta Tichá a Sebastian Jacques. Došlo k rycklaci šapita a vyrobyla se obrovská loutka/maska principála, podle které autorské představení dostalo název Cirkus hlava nehlava. S představením nám pomohla i Zuzana Burianová, která přijela v průběhu zkoušení a coby dramaturg nám pomohla vypilovat některé scény. Velkým přínosem byla také světla, kterými jsme díky zakoupení generátoru mohli nasvítit cokoli prakticky kdekoli.